PORTÁL NA PODPORU UČŇOVSKÉHO ŠKOLSTVÍ A ŘEMESEL

Pondělí  2.srpna 2010

"Dá se tím uživit, ale v první řadě musíte dělat poctivě a dobře. Žádná reklama vám nepomůže, dobrá práce dělá reklamu," tvrdí Zbranek.
Být kovářem, o tom snil už od dětství. Proto utíkal ze školy k místnímu kováři a učil se od něj. "Pořád mě to baví, bez kovařiny bych nemohl být. Je to moje droga," pousmál se.
Většinou se věnuje práci pro zemědělce, na umělecká díla nemá čas. Ve skanzenu předvedl zájemcům, jak se vyrábí podkovy. Jak dlouho mu to trvá?
"Záleží na tom, jak je kovář šikovný. Já to většinou zvládnu za půl hodinu," vysvětlil Zbranek a dal se do kování.
Výheň, oheň, kovadlina, kladívko, nejrůznější kleště, brusky, to jsou základní věci, které ke své práci potřebuje. A hlavně se musí vypořádat s horkem, které u výhně pořádně sálá. "Časem si zvyknete," mávne rukou. "Víte, proč jsou kováři pořád u ohně? No aby byli pořád žhaví," dodal s humorem.
O budoucnost svého řemesla nemá pochyb. Je přesvědčený, že navzdory neustálé modernizaci přežije.
"Tahle práce má budoucnost. Dnes jsou v módě koně, které potřebují podkovy. Chrání je," připomněl Zbranek, jenž pro kovařinu získal také svého syna. "Ale mladý se na rozdíl ode mě věnuje spíš uměleckému kovářství."