PORTÁL NA PODPORU UČŇOVSKÉHO ŠKOLSTVÍ A ŘEMESEL

Seká to jako Baťa cvičky, baťovské ceny. Proč tato rčení zdomácněla natolik, že se podobně jako lidová slovesnost stala nedílnou součástí naší mluvy? Proč jsme i za komunismu neříkali, že jdeme do obuvi, ale k Baťovi? Může za to fenomenální švec, který předběhl dobu a stal se vzorem podnikatelů několika následujících generací. Díky Tomáši Baťovi se česká obuv stala známou po celém světě.

Ševcovina mu byla dána do vínku, vždyť v jeho rodině se toto řemeslo dědilo z generace na generaci. A tak ho snad ani nemohlo napadnout, že by kdy dělal něco jiného. Bylo mu teprve čtrnáct, když se vydal sbírat zkušenosti ke konkurenci, a jeho touha po poznávání nového byla tak silná, že jej dokonce pokládali za průmyslového špióna.
V 18 letech založil se svými dvěma staršími sourozenci ve Zlíně obuvnickou firmu. Zavedl desetihodinovou pracovní dobu (místo obvyklých jedenácti) s hodinovou přestávkou na jídlo a vyplácel pravidelnou týdenní mzdu. Ale hlavně – začal vyrábět onu levnou plátěnou obuv, která se stala tak populární a žádaná, že brzy stroje na ruční pohon přestaly výrobu tzv. stíhat. Baťa se vydal na zkušenou do Ameriky. Pracoval jako dělník v továrnách a bedlivě pozoroval dění kolem sebe, nové technologie i způsob řízení.

Propadl vášni zvané stroje. Moderní technologie a výkonné stroje mu umožnily velice rychle vybudovat prosperující závod. Navíc ani Baťova zaměstnanecká politika neměla obdoby. Jeho empatie i schopnost spočítat si, že spokojený dělník rovná se kvalitní dělník, z něj učinily jednoho z nejžádanějších zaměstnavatelů ne-li ve světě, kde otevíral další a další pobočky, tak rozhodně v Čechách. Vždyť svým dělníkům zajistil kvalitní a levné bydlení (Baťovy domky dodnes udivují jednoduchostí a na svou dobu nezvyklým komfortem), vydatné stravování v kantýnách, kvalitní zdravotní péči včetně vybudování nové nemocnice. Myslel samozřejmě i na vzdělávání mladé generace a na vyškolení budoucích odborníků. Stanout na vysokém postu mohl u Bati kdokoli, měl-li potřebné schopnosti - bez ohledu na to, z jakých sociálních poměrů pochází.

Sami zaměstnanci byli navíc aktivně zapojeni do chodu firmy a dostatečně motivováni. Každý z nich měl jasnou představu o svém odměňování i o tom, že pokud bude jeho práce skutečně poctivá, pozná to i ve své týdenní mzdě. A to včetně podílu na zisku firmy. Baťa totiž rozčlenil jednotlivé provozy na malá oddělení, která fungovala jako samostatný podnikatelský subjekt v rámci celého podniku. Vedoucí takového oddělení pak byl podnikatelem i hospodářem v pravém slova smyslu.

Počátkem 20. let Baťa konstituoval podnikovou banku, jejímž základem byly vlastní finanční prostředky. Baťova firma se tak stala finančně nezávislou a její rozvoj tak mohl být financován výlučně z vlastních zdrojů. Poté, co získala banka povolení od Národní banky československé a mohla využívat devizy, které v rámci své činnosti vydělala, stal se Baťa nezávislý na cenových výkyvech v mezinárodním měřítku.

Šel ovšem ve svých podnikatelských záměrech mnohem dál a začal budovat nadnárodní koncern, který se stával naprosto samostatným a ve velké míře i nezávislým na dodavatelích. Jeho součástí byly lesy, pily, papírna, továrna na kartony, tiskárna, uhelný důl, továrna na výrobu obuvnických kopyt, naftová rafinerie, elektrárna, strojírny, slévárny, lisovny, koželužny. Baťa začal společně s obuví vyrábět ještě pneumatiky, duše, punčochy, linoleum, kartáče, gumové hračky. Nazmar zkrátka nepřišel ani jediný odřezek materiálu, vše bylo možné využít jako komoditu sloužící k výrobě dalšího, dobře obchodovatelného zboží. Aby minimalizoval přepravní náklady, stal se majitelem místní železniční sítě.

Tím ovšem výčet jeho aktivit zdaleka nekončí. Miloval automobily a automobilový sport jako takový. Měl ohromný cit pro marketing a reklamu a okouzlilo ho filmové plátno. Vybudoval tedy filmové studio, původně sloužící k natáčení reklam pro výrobky firmy, později úspěšně expandující do filmového průmyslu. Pro svou vášeň k letectví založil společnost, ve které se konstruovala a vyráběla letadla. Ustanovil politickou stranu, která vyhrála komunální volby a Baťa se stal starostou Zlína.

Vezmeme-li navíc k tomu všemu v úvahu, že své pobočky (a bylo jich více než dva tisíce!) otevíral po celém světě, a to i tam, kde místní obyvatelé boty dosud neznali, a kde se slovo baťa stalo výrazem označujícím obuv, uvědomíme-li si, že jen v naší malé zemi otevřel přes dva tisíce prodejen a obchodních domů, přičemž ve všech pracovali speciálně vyškolení odborníci, že začátkem třicátých let zaměstnával devětadvacet tisíc lidí, musíme uznat, že se jednalo o skutečný zázrak minulosti.

Den Tomáše Bati měl pravděpodobně dvojnásobek hodin a jeho energie byla nevyčerpatelná. Leč technika, kterou tolik obdivoval a zbožňoval, nakonec překazila jeho další podnikatelské plány. Dne 12.července 1932 usedl do svého letadla, aby dohlédl na stavbu nové továrny ve Švýcarsku. Krátce po startu letadlo v husté mlze havarovalo a tehdy šestapadesátiletý Tomáš Baťa v jeho troskách zahynul.

autor: Andrea Bezděková