PORTÁL NA PODPORU UČŇOVSKÉHO ŠKOLSTVÍ A ŘEMESEL

Provaznická výroba byla jednou z nejpotřebnějších činností na vsích a zemědělských oblastech. Když se řekne provaz, znamená to v jakéhokoli zemědělské oblasti hlavně postroj pro dobytek, ale u nás, v Jižních Čechách, tolik proslavené rybníkářstvím, to zákonitě i znamená síť a další zařízení pro rybolov. Odhaduje se, že výroba sítí je stejně tak stará, jako tkaní látek. Provaz je také nejstarším spojovacím prvkem i manipulačním zařízením ve stavebnictví. Provaznictví odpradávna provází člověka. V minulosti provazník tedy musel být v každé vesnici, stejně jako kovář, mlynář apod. Toto řemeslo se dědilo z otce na syna i po několik pokolení.
Provaznické řemeslo patří u nás k nejstarším. Provaznický cech byla založen nejprve v Praze v roce 1446 a byl jako jeden z prvních. K rozkvětu provaznictví jistě přispěla skutečnost, že v našich zemích se pěstoval len, tedy surovina potřebná k výrobě provazů. Bývalo zvykem, že si zemědělci přinášeli k provazníkovi na svém poli vypěstovaný len a nechávali si z něj dělat provazy pro vlastní potřebu.
V osmnáctém a devatenáctém století zpracovávalo naše provaznictví především dostupné a tedy převážně domácí materiály. Kraloval jim len a konopí. Málokterý provazník, hlavně na venkově, nebo v malých městečkách, vlastnil dílnu. Provazy soukali především v obytných místnostech, v létě přenesl živnost na dvorek, do kůlny nebo pod přístřešek chránící pracovníka i dílo před nepřízní počasí. Větší zemědělci si provazy stáčeli sami. A byla zde i poměrně početná skupina vandrovních provazníků, kteří vesnice obcházeli a provazy zhotovovali u zákazníka na dvoře. Veškeré pomůcky, především „kšír“, nosili na zádech, případně táhli za sebou na vozíku. Za vyrobené provazy jen zřídkakdy dostali zaplaceno penězi – častěji to bylo jídlo a rostlinný materiál, jehož zásoby jim umožňovaly pokračovat v práci i v zimě.
A jak je tomu s uplatněním provaznických výrobků dnes? V roce 1924 bylo v Praze zapsáno osmnáct provaznických závodů a sedmnáct obchodů s provaznickým zbožím. Samozřejmě, že se zde už nevyráběly a neprodávaly tětivy do luků, i rybářských sítí bylo poskrovnu. Na odbyt šly sítě na volejbal, prádelní šňůry a provazy, na nichž se skautíci učili uzlování. Jak se dnes s dobou a změnami společenských zájmů mění i sortiment, přibyla lana pro horolezce i různé bláznivé adrenalinové atrakce, samozřejmě autolana, a z dalšího zboží především na chalupách oceníme nejrůznější houpací sítě.

(převzato z www.provaznickemuzeum.destna.cz a www.ceskykutil.cz)