PORTÁL NA PODPORU UČŇOVSKÉHO ŠKOLSTVÍ A ŘEMESEL

Truhlářství je velmi staré řemeslo, které dosáhlo neobyčejné dokonalosti už ve starém Egyptě, tradiční truhlářské nářadí (dláto, pila, hoblík atd.) je totiž známo už od starověku. V Evropě se truhláři rozšířili ve středověku, když si i prostí lidé začali pořizovat nábytek.
Až do 12. století existovalo truhlářství současně s tesařstvím a obě tato dnes rozdílná řemesla byla tehdy jedním. Za použití poměrně jednoduchých nástrojů, jakými byly sekery, dláta, nebozezy a pily, zhotovovali truhláři stále náročnější výrobky a tak časem došlo k určité specializaci. V nově vznikajících městech ve 13. století se uplatňovali truhláři i při stavbě kostelů. Tehdy byli označováni převážně jako stolaři patrně proto, že výroba stolů byla jejich hlavní prací. V roce 1419 bylo v Praze napočítáno 18 stolařů, zatímco truhlář, tedy odborník, který zhotovoval truhly, jen jediný. Truhlářství se specializovalo i nadále, a tak postupem času existovali vedle stolařů také stoličníci, lavičníci, kolebečníci nebo postelníci.
Z dnešního pohledu se truhláři obvykle dělí do čtyř kategorií - nábytkový truhlář, stavební truhlář, umělecký truhlář a modelář. K tradičním pracovním úkonům (řezání, hoblování, dlabání atd.) v moderní době přibyly další nové techniky např. ohýbání nebo frézování.

(převzato z www.wikipedia.org, www.minutasencyklopedii.cz, www.portalzamberk.cz)