PORTÁL NA PODPORU UČŇOVSKÉHO ŠKOLSTVÍ A ŘEMESEL

Jindřich Waldes - pražský Baťa

Učednická léta
Jindřich Waldes (1876 -1941) byl významný český a pražský podnikatel, ve světě pro­slulý „král knoflíkářů”, zakladatel firmy na textilní galantérii WALDES KOH-I-NOOR. Vyučil se původně zámečníkem u pražské firmy Eduard Lokesch a syn, ale současně se také naučil tři cizí jazyky - němčinu, angličtinu a francouzštinu - a stal se v 17 letech obchodním zástupcem Lokeschovy firmy ve velké části Evropy, Malé Asie a severní Afriky. V 21 letech založil vlastní firmu WALDES a spol., která se specializovala na výrobu drobného kovového zboží a tvořili ji dva zakladatelé, jeden dělník a jeden učeň.
V roce 1903 byl ve firmě uveden do chodu převratný vynález - zakládačka, která nahradila deset zručných dělnic při montáži stiskacího knoflíku, tzv. patentky strojním vkládáním pružiny do pérové části knoflíku. Výroba se rychle rozrůstala a podnik se z dílničky přestěhoval do pronajatých prostor do Karlína. V roce 1907 vyrostla ve Vršovicích na „zelené louce” vlastní továrna, která již zaměstnávala 300 dělníků a brzy se stala největší svého druhu v Rakousku-Uhersku. V roce 1904 zřídil Waldes první zahraniční pobočku v Drážďanech a později další ve Varšavě, Paříži, New Yorku, Vídni a Barceloně.

Vlastní podnik
Nejprodávanějším a základním artiklem se stal módní stiskací knoflík (patentka) Koh-i-noor, pojmenovaná podle největšího diamantu na světě, kterým firma zaplavila Evropu. Úspěch firmě - podobně jako u Bati - přinášely neustálá konstrukční zlepšování, vlastní výroba speciálních strojů, vědecká organizace práce a racionalizace výroby, taylorismus, dobré obchodnické tahy na světových trzích a široká reklama.

Sociální programy
Pozornost byla věnována také výchově vlastních zaměstnanců, kdy učňové s Waldesovým výučním listem měli otevřeny dveře do všech podniků v Evropě a byli vysíláni i na zkušenou do ciziny. Továrna disponovala šesti školami, pořádala zahraniční stáže, finančně podporovala absolventy, nabízela učňům kulturní vyžití a sportovní aktivity. Pozornost si zaslouží také Waldesův sociální program. Byl založen podpůrný fond osazenstva firmy, z něhož byly placeny příspěvky při narození dítěte, v mateřství, při úmrtí v rodině, příspěvky na otop, na stěhování, za věrnost firmě, za zlepšovací návrhy, a z jeho prostředků byly také poskytovány půjčky zaměstnancům.
Jindřich Waldes byl bohatým mužem, ale také vášnivým sběratelem a štědrým mecenášem umělců. Hluboké dlouholeté přátelství ho vázalo k malíři Františku Kupkovi. Podporoval Pražské muzeum a Uměleckoprůmyslové muzeum. Ve Vršovicích založil odbornou knihovnu, byl nadšeným Sokolem a financoval sportovní klub AFC Waldes a další sportovce. Ve Waldesově továrně byly často přijímány i vysoce postavené návštěvy.

Rizika a úspěchy
Cesta k úspěchu měla i svá úskalí. Nejprve to byl přechod na válečnou výrobu v letech 1914-1918, kdy se podnik musel přeorientovat na výrobu náplní do granátů, na zásobníky na náboje a na vojenské přilby. Nato firmu postihla krize při změně módy a v důsledku zpoždění při zavádění nových výrobků a následně také stávky proti úsporným opatřením. Avšak ve dvacátých letech se firma zkonsolidovala tak, že ji ani světová hospodářská krize neuškodila. Naopak - ve třicátých letech 20. století vyráběly Waldesovy firmy polovinu veškeré světové produkce kovových spínadel.
Jindřich Waldes se stal světovým králem knoflíků, říkalo se mu „druhý Baťa”. Ostatně jeho podniky dodávaly Baťovi stiskací knoflíky na boty, zvané tlačky. Ve dvacátých letech uvedl Waldes na český trh novinku - zip. Dále nabízel „nejjemnější cigaretové papírky” a první výrobu dutinek s ochranou proti nikotinu a s reklamou „zdravého kouření”.
Logo firmy, tzv. slečna KIN vzniklo prý na lodi plující roku 1912 do Ameriky, kdy si Waldesova společnice Elisabeth Coyensová rozpustile vložila do oka zvětšeninu patentky a malíř František Kupka, osobní přítel Jindřicha Waldese, ji zvěčnil na plátno. Grafik Viktor Preissig z Miss KIN pohotově vytvořil firemní logo.

Válečná léta
Před válkou Waldes sice včas poslal rodinu do USA, ale sám zůstal a zapojil se do ilegálního odboje. V září 1939 byl uvězněn v rámci hromadného zatýkání významných osobností českého národa a nacisté mu připočetli také skutečnost, že finančně podporoval vydávání odbojového listu V boj. Do roku 1941 byl vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Poté se jej jeho rodině podařilo vykoupit údajně za 8 miliónů korun, ale během plavby do Ameriky při zakotvení v Havaně Jindřich Waldes zemřel.
Majetek Waldesů, za protektorátu zkonfiskovaný, byl po válce v roce 1946 znárodněn podle Benešových dekretů jako podnik s více než 500 zaměstnanci. Vzhledem k tomu, že se jednalo o majetek, zabavený již za války jako majetek židovský, přiznaly české soudy v nedávné minulosti nárok na část jeho nevýrobních kapacit restituujícím potomkům.
Při udělování státních vyznamenání k 28. říjnu 2000 byl Jindřich Waldes vyznamenán medailí „Za zásluhy 1. stupně” in memoriam.